Echoes of JazzFestBrno s Bonou a Blanchardem
Již čtvrtým rokem nabízí festival JazzFestBrno i podzimní koncerty. Letos při této příležitosti přijede pod Špilberk ke své brněnské premiéře americký trumpetista a skladatel Terence Blanchard s uskupením E-Collective. Druhý koncert minisérie obstará kamerunský multiinstrumentalista, ale především basista a zpěvák Richard Bona se svou domovskou kapelou Richard Bona Group. Terence Blanchard zahraje 23. listopadu v Sono Centru, Richard Bona na stejném místě o dva dny později.
Terence Blanchard, rodák z New Orleans a vrstevník Brňanům dobře známého Wyntona Marsalise během své bohaté kariéry získal už pět cen Grammy, z toho dvě za nejlepší jazzové instrumentální sólo. Blanchardovo jméno rezonuje i filmovým světem. Složil totiž hudbu k více než třem desítkám celovečerních filmů a jeho skladatelskou všestrannost už mnohokrát využil i proslulý hollywoodský režisér Spike Lee, mimo jiné i pro film 25. hodina v hlavní roli s Edwardem Nortonem. Za hudbu k tomuto kriminálnímu dramatu byl Terence Blanchard nominován na Zlatý Globus.
Poslední dvě desky nahrál se svým kvintetem The E-Collective, s nímž přijíždí i do Brna, aby představil nedávno vydané album Live. To tvoří sestřih záznamu ze tří představení, které kapela odehrála ve Spojených státech na místech, kde došlo k eskalaci násilí mezi policejními složkami a černošským obyvatelstvem, tedy konkrétně v klubu The Dakota v Minneapolis, v The Bop Stop v Clevelandu a ve Wyly Theatre v Dallasu. Sedm skladeb, které se z těchto koncertů dostaly na CD, ovšem nemá být protestními songy, muzikanti jejich prostřednictvím spíše chtějí ukázat cestu a poskytnout inspiraci mladé generaci. E-Collective je charakteristický experimentálním, elektronickým a chvílemi až exotickým zvukem, jehož prostřednictvím reflektuje dnešní rozkolísaný svět.
Kamerunský basový kouzelník Richard Bona loni se svým projektem Mandekan Cubano nadchnul publikum ve vyprodaném Janáčkově divadle. Po necelých dvou letech se do moravské metropole vrací, aby ukázal další ze svých hudebních tváří.
Zvuk jeho kapely je stejně nenapodobitelný jako Bonovo frázování a energická baskytarová ekvilibristika. Bonův otec byl zpěvák a perkusionista, jeho matka zpěvačka – Richard Bona se s hudbou proto musel nutně setkávat už od dětství. Nadání, kterým byl obdařen, se tak mohlo úspěšně rozvíjet a setkávání s hudbou se mu stalo druhou přirozeností. Jeho popularita a originalita mu postupně vydobyly renomé a dnes hraje téměř výhradně se svojí vlastní kapelou. S ní vytváří multižánrovou hudbu plující v jazzových vodách. Richard Bona v ní hraje nejen na baskytaru, ale i balafon, perkuse a kytaru. K tomu navíc zpívá v jazyce douala nebo ve francouzštině. Bona se se svou kapelou snaží jít proti proudu moderní hudby a například své album Bonafied označil jako album odporující moderním trendům a showbyznysu.
